Jak mi pánečci vybrali parťačku Sofinku

Pánečci mě už před nakrytím připravovali na to, že mi zůstane doma jedno štěňátko z mého prvního vrhu, bude to holčička a bude se jmenovat Axa Sofie. Panička chtěla Sofinku, ale museli si vybrat jméno na „A“, protože je to první vrh v naší CHS. Axa se jmenuje moje maminka, takže se rozhodlo, že malá Sofinka bude mít první jméno po babičce.

A tak jsem si těhotněla a jednoho dne… bylo to koncem února, asi v devět hodin večer, venku tma jako v pytli a já večeřela s paničkou na sedačce. V klidu si loudím a najednou je pode mnou mokro. Že bych se počurala samou radostí z té šunky? No sice mi ta štěňátka už tlačí v bříšku úplně na všechno, ale zatím jsem s čuráním vždycky vydržela ven. Počkat… páněčci tomu říkají, že prý mi praskla voda a snaží se mě nahnat do porodní bedýnky. Tak to já už asi rodím…

Narodilo se mi osm čokoládových štěňátek, 5 kluků a 3 holčičky. Ta „žlutá“ holčička je ale nějaká mrňavá. Panička jí říká myšičko, protože opravdu vypadá tak trochu jako malá myška. Všichni se o ni bojí, jestli bude zdravá a doroste ostatní štěňátka. Při krmení ji dávají k nejlepším cecíčkům a ze začátku ji chrání před ostatními štěňátky, aby ji nikdo neodstrkoval.

Někteří lidští kamarádi pánečky straší, že taková malá štěňátka nepřežijí a že je fenka může odstrkovat, nebo dokonce sníst. No já teda nevím, myši jsem nikdy nejedla, tak proč bych měla začínat teď? Navíc panička mi říká, že si tu malou myšičku necháme doma a že se mám o ni moc hezky starat, tak ji poslechnu. Vždycky jí olizuji nejpečlivěji ze všech, a i když kvičí jako by ji na nože brali, nenechám se tím rozhodit a pokračuji v urputné hygieně. Musí se naučit čistotě, jestli chce bydlet se mnou!

Na té naší malé myší holce je vidět, že je o pár dní pozadu oproti ostatním štěňátkům, začíná později chodit, později jí rostou zoubky, ale má se čile k světu. Páneček sice pořád moc nesouhlasí, že si ji necháme doma, ale Sofku bude cvičit panička, tak nakonec nechal konečný výběr na ní.

Panička je tedy spokojená, že bude mít malé, klidné, hodné štěňátko a páneček si na její výběr pomalu začíná zvykat.

Štěňátka už jsou velká, mají už víc než sedm týdnů a je definitivně rozhodnuto, do které nové rodiny kdo z nich pojede. Koncem tohoto týdne už bude většina mých dětí ve svých nových domovech. Bude mi po nich smutno, ale aspoň ta Sofka mi tu zůstane. Je mi jasné, že mě bude otravovat a okusovat, ale je s ní i legrace. Občas si můžu hrát jen s ní, když ostatní štěňátka spí. Pořád by se ode mě chtěla kojit, tak jí utíkám, nebo ji „packuju“. Však já si tě srovnám, ty malá myší holčičko.

Když si hrají všechna štěňátka spolu, je malá „žlutá“ jedním z největších provokatérů, nedá jim chvíli klid. Trochu se bojím, že snad vůbec nespí. Budu ji muset naučit na svůj denní režim, až spolu budeme doma samy, jsem přece zvyklá na svůj klid. S pánečkem se teď paničce smějeme, protože z toho jejího malého klidného štěňátka se vyklubal pořádný raubíř a o co je menší, a to je mrštnější a vynalézavější ve všech vylomeninách. No jo, paničko, s tou si při výcviku pořádně užiješ :-D