Jak jsme kupovali Ellie – Tomáš

Moje představa o psovi v bytě byla, v době kdy Míša přišla s tím, že bychom si ho měli pořídit, zcela jasná. Ani náhodou! Pes v bytě a ještě labrador. Takové velké plemeno a poměrně náročné na pohyb. Vždyť by v tom bytě chudák jen trpěl, ten přece potřebuje zahradu. A těch chlupů všude, venčení, starosti atd. Ovšem když si Míša vezme něco do hlavy, tak se toho vzdává jen velice těžko. A když jsem viděl, že ji tahle myšlenka hned tak neopustí, začal jsem o tom uvažovat z jiné stránky. Koneckonců labrador je přece společenský pes, který potřebuje být v kontaktu s lidmi, je poměrně snadno vychovatelný, když s ním budeme chodit na pravidelné vycházky, tak přece nebude trpět tím, že bude v bytě a těch chlupů snad nebude zase tolik.

Když Míša přišla s tím, že má domluvenou „nezávaznou“ návštěvu u chovatelky, bylo mi jasné, že z ní už budeme odjíždět jako budoucí majitelé jednoho ze štěňátek. Po návratu od těch kouzelných hnědých chomáčků, které jsem si hned zamiloval, jsem začal na internetu hledat, jak se vlastně o to malé klubíčko starat, jak ho učit čistotě a poslušnosti. Ale hlavně, začal jsem se na to naše malé klubíčko moc těšit. :-)

Po absolvování několika dalších návštěv jsme už měli jasno o tom, kterou z těch hnědých kuliček si odvezeme. Konečně nastal ten teď už námi oběma očekávaný den D, kdy jsme si štěňátko odvezli.

Z čeho jsem měl opravdu obavy, bylo učení štěňátka čistotě v bytě. Podle diskuzí na internetu jsem čekal, že budeme muset s Ellie chodit každé dvě hodiny ve dne v noci a že to bude trvat alespoň měsíc, než se naučí, že se venčí venku a ne doma. Moje obavy však Ellie vyvrátila hned první den, kdy po venčení kolem jedné hodiny v noci, vydržela až do půl šesté ráno a pak už to bylo jen lepší. Byla to prostě zlatá holčička hned od začátku. :-)

Ohledně výcviku jsme byli s Míšou dohodnutí, že s ní nechceme dělat žádné velké věci, ale základní poslušnost musí mít bezpodmínečně, už jen vzhledem k budoucí velikosti a váze. Jaké bylo moje překvapení, když jsme na prvním výcviku dostali „zaječák“ k aportování a Ellie z něho byla úplně vedle. Její nadšení bylo impulsem k tomu, že jsme se spolu začali věnovat loveckému výcviku. Ellie to opravu baví a teď když už máme složené potřebné zkoušky, můžeme se v rámci honů věnovat tomu, k čemu byli labradoři původně šlechtěni a to je přinášení ulovené zvěře.