Jak jsme kupovali Ellie – Míša

Už delší dobu jsem měla úplně jasno v tom, že si nutně musíme pořídit psa. Měla jsem i přesnou představu, a sice že potřebujeme hnědou fenku labradorského retrievera. Problém však byl v tom, že Tom psa do bytu nechtěl ani za nic. Začala jsem ho postupně udolávat, koupila jsem si brožurku o labradorech, kterou jsem mu postupně předčítala a průběžně jsem jej také „bombardovala“ různými fotkami hnědých labíků, zejména rozkošných štěňátek. Tom byl stále neoblomný a tak jsem se rozhodla, že nestačí naznačovat, ale musím jednat.

Koncem října roku 2012 jsem si našla na internetu inzerát na hnědé labradory, který splňoval všechna má tehdejší kritéria. S majitelkou CHS Ideal Dog jsme se telefonicky domluvily na „nezávazné“ návštěvě a o víkendu už jsme se na psí miminka jeli podívat.

Už po cestě nám oběma bylo jasné, že to až tak nezávazné nebude. Když jsme ale uviděli ty batolící se sotva třítýdenní chlupáčky, měla jsem vyhráno a cestou domů jsem z Toma vypáčila jasné „ano“.

Pak u nás začaly přípravy na štěňátko. Ty bral Tom docela zodpovědně, přečetl několik knížek o výchově štěněte a na internetu našel stránky Nice Friend, kde se posléze domluvil na výcvik. Celé pátrání zakončil slovy: „Dobře, když už jsi mě ukecala na psa, tak já rozhodnu, kde a jak ho budeme cvičit, ať aspoň trochu poslouchá.“

Jak řekl, tak taky udělal. Začal se s Ellie věnovat loveckému výcviku a dal jí tím zábavu pro labradora nenahraditelnou. Tomovu nezkušenost v pozici vůdce Ellie kompenzovala svou ochotou a nadšením k práci a brzy se z nich stal skvělý tým. Co na to říct – je to prostě „pánečkova holčička“ se vším všudy. :-)